Sprinter amputář – postižený nebo příliš rychlý?

New York Times, by JERÉ LONGMAN

MANCHESTER, England, May 14 – Když Oscar Pistorius z Jihoafrické republiky zaklekne do startovních bloků, upírá se ke sprinterovi, který sám sebe označuje za nejrychlejšího beznohého muže, nemalá pozornost. .

Pistorius chce být prvním beznohým běžcem, který by startoval na olympijských hrách. Ale přes svou nadvládu čelí odporu vedení světové atletiky, které tvrdí, že mu technologie jeho protéz poskytuje nespravedlivou výhodu vůči nepostiženým sprinterům.

Než se postaví ke sprintu na páru čepelí ve tvaru J, vyrobených z uhlíkového vlákna a známých jako Cheetahs – Gepardi, jsou jeho dlouhé kroky kostrbaté. Pistorius se narodil bez lýtka na jedné a s dalšími defekty na druhé noze. Obě nohy mu byly amputovány pod koleny ve věku 11 měsíců. Ve dvaceti letech mu jeho trenér řekl, že je jako pětirychlostní motor bez dvojky.

Nyní začal mazat rozdíly mezi handicapovanými a nepostiženými a vyvolávat filozofické otázky. Jak má sportovec vypadat? Kde mají být uplatněna technologická omezení, aby byla v rovnováze fair play a právo soutěžit? Mohl by být změněn naturel sportu, když atlet s umělými údy může běžet rychleji nebo skákat výše než nejlepší sportovci používající pouze své zdravé končetiny?

Na Visa světovém paralympijském poháru 2007, který se v květnu konal v britském Manchesteru, Pistorius příhodně zvítězil v běhu na 100 i 200 metrů. Studené a deštivé počasí sice limitovalo jeho výkon, ale jeho vítězství bylo jasné, stejně jako záměr dostat se v roce 2008 na letní olympijské hry v Pekingu, přestože se mezinárodní atletičtí činovníci snaží jeho start blokovat.

Od března drží Pistorius neuvěřitelné světové výkony v běhu na 100 metrů (10,91), 200 metrů (21,85) a 400 metrů (46,34). Těmito časy sice nesplňuje mužská kvalifikační kritéria, nicméně pekingské hry jsou až za 15 měsíců. Už nyní je Pistorius tak rychlý, že by svými výkony vyhrál dvě zlaté medaile v příslušných ženských závodech na olympiádě v Aténách 2004.

Pistoriův čas 46,56 na 400 metrů mu v březnu zajistil druhé místo na jihoafrickém národním šampionátu nepostižených atletů. To z něj dělá kandidáta pro olympijskou štafetu 4x400 metrů, pokud se ovšem Jihafrická republika kvalifikuje mezi 16 nejrychlejších týmů na světě.

„Nevidím sebe jako postiženého“, říká Pistorius, bývalý hráč rugby a vodního póla s blond vlasy vyčesanými do ostrých špiček, který odmítá parkovat na místech vyhrazených pro postižené. „Není nic co mohou dělat nepostižení sportovci a já bych nemohl.“

Dorovnání nebo výhoda?

Ta otázka přetrvává. Vyrovnávají protézy jen závodní příležitost pro Pistoria, kompenzují jeho handicap, nebo mu dávají naspravedlivou výhodu, jakýsi techno-doping?

Experti tvrdí, že byly provedeny omezené vědecké studie biomechaniky amputovaných běžců, především těch, kteří přišli o obě nohy. Avšak Pistorius ztratil obě nohy ještě když byl kojenec, a proto jeho rychlost na karbonových protézách nemůže být srovnána s jeho bývalou rychlostí na zdravých nohou.

Vedení světové atletiky, které sídlí v Monaku a je známo pod zkratkou IAAF, nedávno zakázalo používání technologické dopomoci jako jsou pružiny nebo kola, a podle tohoto pravidla diskvalifikovalo Pistoria ze závodů. Konečné vyřešení se očekává v srpnu.

Mezinárodní olympijský výbor povoluje jednotlivým federacím vytvářet vlastní způsobilostní pravidla, i když může intervenovat. Například od roku 2004 mohou na olympiádě soutěžit sportovci po změně pohlaví.

„Se vší úctou nemůžeme připustit něco co poskytuje výhodu“, prohlásil Elio Locatelle z Itálie, rozvojový ředitel IAAF a doporučuje Pistoriovi, aby se koncentroval na paralympiádu. Ta v Pekingu proběhne po olympijských hrách. „Mělo by to vliv na čistotu sportu. Příště třeba půjde o zařízení, které si lidi dají na záda a budou moci lítat.“

Odborníci se ptají IAAF

„Položím otázku IAAF“, říká Robert Gailey, profesor tělesné terapie na lékařské univerzitě v Miami, který studoval beznohé běžce. „Mají nespravedlivou výhodu? Nebo jsou jen diskriminováni kvůli předsudkům olympijského výboru, který nechce vidět postiženého člověka na stejné startovní čáře s nepostiženými ze strachu, že by dokonalé tělo nemuselo zvítězit a co by to znamenalo pro image člověka?“

Podle Gaileyho dokáže protéza vracet pouze 80% energie absorbované při každém kroku, přičemž zdravá noha vrací více něž 240% a poskytuje mnohem větší pružnost.

„Neexistuje výzkum, který by potvrzoval že má výhodu, pouze to že soutěží s nevýhodou,“ tvrdí o Pistoriovi Gailey, který rovněž pracuje jako činovník sportu postižených.

IAAF se nejvíce zaměřila na to, že protézy dělají Pistoria vyšším, než by byl na zdravých nohou. Nespravedlivě prodlužují jeho krok, a během uplynulých tří let mu dovolily snížit jeho nejlepší časy o několik sekund, když nejlepší sprinteři se zlepšují po setinách.

   
„Pravidla říkají, že noha musí být v doteku se startovními bloky,“ cituje Leon Fleiser, generální manažer Jihoafrického olympijského výboru. „Jaká je definice nohy? Je protéza příslušenství nohy, nebo je to vlastně noha?!"

Rozhodčí IAAF také upozorňují, že Pistoriův způsob běhu může hrozit zraněním jeho samého i ostatních běžců. Někteří se také obávají, že bez omezení technologické pomoci budou nepostižení běžci používat ve svých botách karbonové desky nebo jiné pružné příslušenství. 

Mezi etiky vyvolal Pistoriův úspěch hovory o „transčlověku“ nebo „cyborgu“. Připomínají, že sportovci už svá těla různými způsoby modifikují. Třeba baseballisté podstupují laserový oční zákrok na vylepšení vidění. Nadhazovači si nechávají rekonstruovat loket za použití silnějších vazů z jiné části těla.

Minimálně tři postižení sportovci už na letních olympijských hrách startovali. Američan George Eyser vyhrál zlatou gymnastickou medaili v roce 1904 v St. Louis ačkoli soutěžil s dřevěnou nohou. Neroli Fairhall, paraplegik z Nového Zélandu, střílel v roce 1984 z luku na olympiádě v Los Angeles. Marla Runyan, nevidomá mílařka ze Spojených států, běžela 1.500 metrů na olympiádě v Sydney 2000. Ale Pistorius by byl první amputář na dráze, říkají mezinárodní funkcionáři.

Omezení a přizpůsobení

IAAF omezuje zařízení které pomáhají atletům. Je zakázáno používat řadu léků zvyšujích výkonnost. Vozíčkářům není dovoleno startovat na olympijském maratónu, neboť kola poskytují jasnou rychlostní výhodu.

Avšak zároveň jsou povoleny jiné technologické výhody. Například je dovoleno spát v kyslíkovém stanu, který simuluje vysokou nadmořskou výšku, což zvyšuje kapacitu přenosu kyslíku.

Jak postižení atleti vylepšují své výkony, je IAAF nucena více rozhodovat o jejich přizpůsobení. Loni v únoru závodil Jeff Skiba ve skoku vysokém na halovém mistrovství Spojených států s podkolení amputací jedné nohy.

Někteří funkcionáři IAAF se k Pistoriovu startu nestaví až tak odmítavě. Přestože nebude kandidátem na medaili, může jeho účast nabídnout inspirující příběh.

„Neexistuje reálný důvod prohlásit, že nesmí soutěžit na olympiádě“, myslí si Manuel Alonso ze Španělska, který řídí lékařskou a antidopingovou komisi IAAF. „Potřebovali bychom však více informací a biomechanických studií.“

Pistorius tvrdí, že ho vedení IAAF z vlastního strachu vůbec nekontaktovalo a jeho účast zakázuje kvůli domněnkám, ne vědě.

„Myslím že se obávají dělat výzkumy,“ prohlašuje Pistorius, student ekonomie na University of Pretoria. „Bojí se toho co objeví. Že nemám výhodu a budou mě muset nechat soutěžit.“

Když si obuje protézy, je Pistoriova výška 6 stop, 1 a čtvrt palce. Délka protéz je dle pravidel uvnitř povoleného rozsahu daného délkou jeho stehen. Největší délka jeho kroku je 9 stop, ne 13 jak tvrdí někteří činovníci IAAF.

Vyhrál zlatou medaili v běhu na 200 metrů na paralympiádě v Aténách.

„Existuje spousta nevýhod běhu na karbonových protézách. Po nízkém startu potřebuje přibližně 30 metrů než chytí svůj rytmus. Jeho kolena se neohýbají tak rychle a omezují jeho silový výkon. Přilnavost je v dešti nejistá. A když běží proti větru, narůstá jeho únava, jak se musí vypořádat s rotačními silami, které jeho protézy natáčí bokem,“ vypočítává Ampie Low, Pistoriův trenér, jenž jej koučuje od roku 2003. „IAAF nemá páru o sportu postižených.“

Pistorius si nemusel zvykat na umělé nohy když začal závodit tak jako to muselo udělat mnoho handicapovaných sportovců.

„Tohle byly vždy moje nohy,“ usmívá se. „Trénoval jsem tvrději než ostatní, jedl méně, spal lépe a probouzel se s myšlenkou na atletiku. To je pravděpodobně důvod proč jsem tak trochu výjimka.“

Ten kdo pokouší se rozšířit definici olympijského atleta.

„Jsou to dvě záležitosti – fér soutěž a základní lidské právo na závodění,“ rozebírá Angela Schneider, sportovní etička z University of Western Ontario a stříbrná veslařka z olympiády 1984. „IAAF musí objektivně určit kdy protetické vybavení přestává být terapií a začíná být dopingem. Nebezpečí spěšného soudu spočívá v popření práva člověka soutěžit s ostatními – jednoho ze základních principů Olympismu.“