Exkurze do Ptaciho hnizda

Po dopolednich trenincich, na kterych neni nic extra zajimaveho, jsme po obede vyrazili s Sarkou Spanhelovou, Rostou Pohlmannem a Mirou Sperkem na obhlidku treninkoveho hriste vedle hlavniho atletickeho stadionu, v prubehu zavodu rozcvicovaku. 

Jake bylo nase prekvapeni, kdyz nas kyvadlo z vesnice zavezlo rovnou do utrob Narodniho olympijskeho stadionu a tam vyplivlo. Aniz bychom to zamysleli, ocitli jsme se skoro na plose Ptaciho hnizda, kde probihaly pripravy na zahajovaci ceremonial.

Jestlize bylo olympijske zahajeni do posledni chvile prisne tajne a duverne, tak paralympijske asi neni. Vojaci strazici vstup na plochu nam nebranili ve foceni. Nasli jsme vytah, kterym se dalo vyjet do ochozu, pracujici delnici si nas vubec nevsimali, a my si mohli vse prohlednout z nadhledu. Uprostred stadionu roste jakysi kulovy vrchlik slozeny z mnoha segmentu.

Shodou okolnosti prave s Rostou jsme se v Sydney dostali pred zahajenim paralympiady do ochozu olympijskeho stadionu. Tenkrat tam s nami byla Jana Formankova. Obdobnou soukromou inspekci jsem absolvoval i v Atenach.

A jak na tom je Ptaci hnizdo podle me? Myslim, ze lepsi nez v Atenach, horsi nez v Sydney. A to jak co se tyce celkoveho prvniho dojmu, tak i mist pro vozickare. V Sydney byl perfektni vyhled na celou plochu, v Atenach par pridanych mist, ve vyhledu vadily reflektory. Tady je mist dost, vyhled ujde, ale je snizeny strop, takze nejspis nebudou videt vysledkove tabule. A ani kousek nebe.

Zpatky do vesnice jsme si prosli cely Olympijsky bulvar. Stavby sportovist i dalsi budovy jsou ambiciozni, ale pripadaji mi chladne a ne prilis pratelske. Vcetne hnizda i plavecke kostky. Bulvar je rozlehly a neosobni. Asi za hodinu ma probehnout privitani ceskeho tymu v paralympijske vesnici. Jsem zvedavy, jak pratelske, vrele a osobni bude to.