Dopravní kolaps pokračuje

I přes každodenní ujišťování ze všech míst, jak od tommorrow bude všechno v pořádku, Indům se stále jaksi nedaří zorganizovat dopravu mezi hotely a sportovišti. V hotelu Atria, ve kterém bydlíme se sice objevila dvojice dobrovolníků, ale objednaný bezbariérový autobus včera místo ve dvanáct dorazil až kolem třičtvrtě na dvě. Česká výprava už počítá pročekané hodiny před hotelem na desítky.

 

Jelikož závody včera začínaly od dvou, museli si Pepa Štiak a Jarda Petrouš vzít hotelovou Toyotu aby stihli začátek závodu. Udělali dobře - Pepa vyhrál hod diskem a Jarda byl stříbrný v oštěpu.

 

My ostatní začínáme mít podezření, že Indové mají rozpis souteží, ve kterém je napsáno, že atletika začíná ve 14.00, takže se domnívají, že je nutné přistavit autobus na druhou. Nedochází jim, že se jsou nějaké call roomy nebo že by se někdo mohl chtít rozcvičit. Tím méně to, že někomu začíná závod až třeba ve čtyři a stačí mu jet naopak později.  

 

Když už jsou sportovci v autech, trvá cesta na stadion necelých deset minut. Bezbariérové autobusy byly vytvořeny z mikrobusů vymontováním všech sedaček. Nastupuje se do nich zadními dveřmi, do výšky asi jednoho metru nakládají vozíčkáře ručně Indové co jsou zrovna kolem.

 

Uvnitř busů samotných se není čeho držet, řidiči s námi jezdí stylem brzda plyn jako s dobytkem, což už několikrát vedlo k mezinárodním konfliktům. 

 

Dneska ve dvě vrhá Kakina koulí, já mám od čtyř oštěp. O závody už ani nejde, jsem zvědav, jak dlouho budem čekat před hotelem.

 

Závody samotné mají celkem slušný průběh, Iva Machová se snaží všechno srovnat. Ale i přes její snahu včera rozhodčí zapomněli na jednu z rozjížděk vozíčkářů na 100 metrů a pustili mezi formule amputářskou dvoustovku. Mezi jednotlivými "rozběhy" tak byla skoro hodinová pauza a veškeré rozcvičení přišlo nazmar. To se dotklo předavším finského týmu, který koučuje bývalý finský desetibojař Mika, manžel Katky Nekolné.

datum: 28 Nov 2009 autor: Martin Němec
Content Management Powered by CuteNews