Paralympismus

V roce 1948 Sir Ludwig Guttmann v rehabilitačním zařízení anglického města Stoke Mandeville zorganizoval závody pro veterány 2.světové války se zraněním páteře. O čtyři roky později se těchto her zúčastnili sportovci z Holandska a podpořili tak vznik hnutí dnes označovaného jako paralympijské. Paralympiáda jsou hry v olympijském stylu pro sportovce s postižením.

V 80.letech byl založen Mezinárodní koordinační výbor světových organizací postižených sportovců jako rovnocenný protějšek mezinárodního olympijského výboru. V roce 1992 byl přejmenován na Mezinárodní paralympijský výbor (IPC). Od roku 1988 navazují paralympijské hry na olympijské a konají se na stejných sportovištích.

Atletika

Atletika již byla na programu první paralympiády v roce 1960 v Ŕímě. Stejně jako na olympijských hrách i na paralympijských je nejpopulárnějším sportem a soutěží v ní největší počet paralympioniků. Atletických disciplín se účastní sportovci všech postižení, soutěží se v kategoriích daných mírou postižení. Někteří závodí na vozíku, jiní s protézou, sportovci se zrakovým postižením mohou mít svého vodiče.

Atletika vozíčkářů

Jízdy

Jízdy jsou vozíčkářskou obdobou běhů. Jezdí se na speciálních vozících (formulích), které musí být vyrobeny na míru. Závodní strategie na deląích tratích je obdobná jako při cyklistických či automobilových závodech. Často vídáme taktické vyčkávání, samostatné úniky či hromadné závěrečné spurty. Nezřídka dochází ke srážkám či pádům.

Kategorie:

kvadruplegici - sk. T 51, T52, T53

paraplegici - sk. T54, T55

jízdy na stadionu

100 m, 200 m, 400 m, 800 m, 1.500 m, 5.000 m, 10.000 m

jízdy na silnici

10.000 m, půlmaratón, maratón

Vrhy a hody

Soutěží se ze speciálních vrhačských rámů-židlí (tzv.koz), nebo z klasických vozíků. Vrhací rámy nejsou standardizovány. Každý sportovec si jej může přizpůsobit svým potřebám a postižení. Jediné pravidlo je maximální výąka sedačky 75 cm od země.

Kategorie:

kvadruplegici - sk. F51 - F53

paraplegici - sk. F54 - F58

vrh koulí

2 kg – sk. F52 muži a ženy, 3 kg - sk. F53 muži a sk. F53 - F56 ženy,

4 kg – sk. F54 - F57 muži a sk. F57 a F58 ženy.

5 kg – sk. F58 muži

Pravidla jsou obdobná jako u nepostižených sportovců.

hod oštěpem

600g – sk. F52 - F58 muži a ženy

Pravidla jsou obdobná jako u nepostižených sportovců.

hod kuželkou

397 g - sk. F51 muži a ženy. Hod libovolným způsobem.

hod diskem

1 kg sk. F51 - F58 muži a ženy.

Pravidla jsou obdobná jako u nepostižených sportovců

Pětiboj

Vozíčkářský víceboj v sobě kombinuje dvě jízdy a všechny vrhačské disciplíny. Pořadí se stanovuje pro kategorie kvadru a para podle tabulek diferencovaných pro každý stupeň postižení.

Kvadruplegici

koule, oštěp (sk. F51 kuželka), 100 m, disk, 800 m

Paraplegici

koule, oštěp, 200 m, disk,1.500 m.

/Vypracovala Iva Machová/

Atletika tělesně postižených v ČR

1. medaili pro ČSSR na letních paralympijských hrách nejen v atletice získala Dana Véleová - Chmelová v roce 1972 v Heidelbergu. Jednalo se o bronz ve vrhu koulí vozíčkářek

Za totality se v ČSSR konala pouze mistrovství republiky (od 60. let 20. stol., v 80. letech pravidelná účast 50 – 60 atletů vrhačů – hodně Slováků) a memoriál dr. Knapka v Hrabyni (mezinárodní závody, kterých se účastnily země Východního bloku, ale také třeba Rakušané)

Do zahraničí vyjížděli českoslovenští atleti pouze na Intersport Invalid Turné, což byly závody pro socialistické země. Uskutečnily se například v Budapešti nebo ve Varšavě.

V roce 1988 se uskutečnilo 1. novodobé mistrovství republiky v Novém Městě nad Metují.

Na počátku 90. let 20. stol. Jezdili českoslovenští vozíčkáři sbírat zkušenosti na hry v německém Krautheimu. Účastnili se tam z dnešního pohledu úsměvných disciplín - např. hodu oštěpem na cíl, jízdy na vozíku pozadu atp. Hry měly ale pro naše sportovce velký význam z hlediska osvojení sportovních návyků.

Až do roku 1990 nezávodili čeští atleti vozíčkáři v jednotlivých vrhačských disciplínách, ale soutěžili v celém trojboji (oštěp, disk, koule). Ke změně došlo po prvním mezinárodním výjezdu na Mistrovství světa v Assenu. Na něj se nominovalo celkem 5 atletů podle českých rekordů a výsledků v republice – Štefan Danko, Vojtěch Vašíček, Štefan Bogdan, Věra Jirásková a Miloslava Běhalová. Přivezli tehdy 7 medailí, což bylo velké překvapení pro západní země. V roce 1991 vyjelo 6 závodníků na hry ve Stoke Mandeville. Na IX. letních paralympijských hrách v Barceloně v roce 1992 získali tělesně postižení atleti 5 medailí (2-1-2). Vozíčkářka Miloslava Běhalová se tehdy stala první zlatou medailistkou z paralympijských her v československé historii. Po paralympiádě v Barceloně začíná větší profesionalizace českého handicapovaného sportu.

Do roku 1994 soutěžili tělesně postižení na české i mezinárodní scéně společně se spastiky, teprve potom došlo k jejich oddělení (neoficiálně začalo už v Barceloně). Čeští spastici se účastní paralympiád teprve od Atlanty 1996.

Dnes slaví úspěchy pouze atleti vrhači, ale dříve byli úspěšní i čeští jízdaři, např. Vojtěch Vašíček nebo Peter Škorník. Oba se účastnili oitamaratónu, největšího maratónu vozíčkářů na světě, který se koná v Japonsku, jsou na něj zváni jen ti nejlepší a účastní se ho kolem 600 závodníků na formulkách.

/Z materiálů od dr. Srdečného, webových stránek IPC a rozhovorů se Štefanem Dankem a Davidem Šnajdrem sestavila Alice Tejkalová/